Počátek Protektorátu

 

Počátek Protektorátu ve Strážnici                     Mgr. Ivo Vratislavský

      Dne 15.března 1939 v 6 hodin ráno začaly překračovat vojenské jednotky německé říše hranice zbytku Československa. Díky kronikářským záznamům  Jana Skácela máme možnost vysledovat tehdejší události.

   Obyvatelstvo, které si v ranních hodinách naladilo rádio, bylo značně zaskočeno, když slyšelo  německé vysílání brněnského rozhlasu, jenž hlásilo informaci o vstupu německých vojsk na půdu našeho státu. Na jižní Moravu pronikala vojska směrem od Vídně. Němci na sebe nenechali dlouho čekat, první oddíly se ve Strážnici objevily už okolo 7 hodiny ranní a hlavní voj následoval  směrem od Hodonína nedlouho poté. Po celém městě vypukl zmatek, policisté se snažili udržet pořádek a nařizovali lidem, aby nekladli německému vojsku žádný odpor a byl zachován klid. Z brněnského rádia se ozývaly ryčné pochody a německá hlášení. Vystrašení lidé již od rána postávali v ulicích a na Předměstí, příjezd německých aut sledovali zamlkle ale klidně. Na zámku již v té chvíli vlál německý prapor a na radnici se objevila vyhláška: Z vůle Vůdcovi obsazujeme vaše území….

 Dopoledne byla sněhová  vánice a v ní městem projíždělo směrem na Veselí jedno vojenské  auto za druhým. Se vstupem německé armády došlo ke změně dopravních předpisů, okamžitě bylo nařízeno jezdit stejně jako v Říši vpravo. Přesun aut pokračoval i odpoledne, někteří vojáci se zastavovali ve městě, aby zde nakoupili něco k jídlu a pití. Několik aut zastavilo také u gymnázia a vojáci prohlíželi vnitřek budovy, zřejmě kvůli ubytování. Na  ulicích bylo plno lidí, někteří se s vojáky bavili, mezi vojáky bylo i množství   Vídeňáků, kteří uměli  česky. Lidé si taky ze strachu začínali dělat zásoby a brzy vykoupili veškeré  zboží v obchodech.

     Auta projížděla městem i v noci, někteří vojáci nocovali ve škole. Ráno bylo na náměstí plno vojenských aut, vojáci v obchodech kupovali výhodně jídlo i prádlo, platili markami, takže obchodníci měli problémy s přepočítáváním.

 

březen 1939

foto J. Chlud

 

Děti, které šly ráno do škol se zase vracely domů, protože ve školách byla ubytována armáda. V ulicích bylo stále   velké množství vojáků, zejména z Rakouska, dávali se do řeči s lidmi a ptali se jich na nepokoje. Na silnicích si Němci již udržovali pořádek sami, naši četníci a policisté byli odzbrojeni. Nad městem kroužilo letadlo s černým křížem na křídlech a městem neustále  proudilo nové vojsko, jízda, pěší,  cyklisté i dělostřelci. Město se v té době spíše podobalo vojenskému táboru, ve kterém zněly řízné německé povely. Zboží v obchodech bylo brzy vše vyprodáno, obchody nebyly připraveny na takový nápor. Večer se lidé dovídají z rádia Hitlerův výnos / ten je v té chvíli již v Praze / že  jsme protektorátem říše, české země jsou obsazeny a národu je zajištěn autonomní vývoj…

O den později projíždělo městem již méně aut, část vojáků zůstala ve školách, na náměstí stála děla. Němečtí důstojníci byli  ubytováni na zámku. Na budovách státních úřadů visely již dva prapory, vpravo německý a vlevo náš.   

 

Další dny se ve Strážnici němečtí vojáci zařizovali, natahovali  telefonní dráty, připravovali  kanceláře, skladiště a soupisy ubytování pro koně. Obyvatelstvo bylo z novin vyzýváno k odevzdání všech zbraní a střeliva.

V pondělí byla opět zahájena školní výuka. Vojáci se neustále přemisťovali po městě, v útvarech pochodovali se zpěvem po ulicích.

   Ihned  s příchodem vojsk v březnu roku 1939 začali němečtí okupanti kontrolovat média a šířit oficiální říšskou propagandu. Nicméně přece jen nějaký čas trvalo, než se vytvořila celá agenda, tu cenzorskou nevyjímaje. V hotelu Černý Orel se před zcela zaplněným sálem uskutečnila propagační přednáška na které promlouval   důstojník německé propagandy, jeho řeč se přenášela také na ulici. Byl to velmi obratný řečník, mluvil o pořádku, který brzy nastane, obviňoval Židy, mluvil o národnosti, sliboval, vše zůstane české, každý dostane za svou práci slušnou mzdu. Lidé se brzy osmělili, začali diskutovat, hlásili se s dotazy i stížnostmi. Řečník slíbil,  ať mají strpení, že se vše rázně vyřídí. Druhý Němec v černé uniformě, který řečníka doprovázel, se jen ironicky usmíval.

 

 29.3. 1939 foto J. Smaženka

    O několik dní později na sebe vojáci již nepoutali takovou pozornost, lidé si na jejich vynucenou přítomnost začali pomalu zvykat. Ještě v březnu se vraceli do Strážnice odvedenci, kasárna  a zbraně Němci zabavili. Do začátku dubna byli již všichni vojáci doma, naše armáda byla fakticky zrušena, vzniklo jen tzv.vládní vojsko, ve kterém sloužili někteří vojáci z povolání. Toto zhruba sedmitisícové lehce vyzbrojené vojsko bylo  podřízeno německému vojenskému zmocněnci. Vzhledem k tomu, že Slovensko vyhlásilo již 14. března samostatnost, začali i odtud přijíždět zaměstnanci, propuštění ze státních služeb Slovenska pro českou národnost. Zpočátku zde  měli značný problém nalézt práci, od Protektorátu proto začali dostávat zálohu na plat. Děla byla  stále seřazena na náměstí, další část byla umístěna v Masarykově ulici a také ve Dvoře. Ve veřejné městské  knihovně byla nařízena Ministerstvem školství revize a odstraněno 13 „závadných knih“ od nevyhovujících autorů, ať již židovského původu, nebo emigrantů. O několik dní později došlo k další revizi a bylo odstraněno ještě několik knih.Tyto revize pokračovaly i nadále a počet zakázaných knih neustále stoupal. V obchodech se začala běžně používat   vedle koruny i říšská marka v poměru 1:10. Zboží ale začalo postupně zdražovat a některého byl citelný nedostatek.

Počátkem dubna vojáci ze Strážnice konečně odjeli, zůstala zde jen německá policie a němečtí pohraničníci, kteří sloužili společně s našima na hranicích v Radějově a Sudoměřicích. Začínalo také docházet ke zpoždění vlaků směrem ze Slovenska kvůli hned trojím pohraničním prohlídkám – slovenské, německé a české.

      Podle nové vyhlášky začalo najímání dělníků na práci do Německa, během několika dní odjelo přes 50 místních lidí. Zpočátku byli pracující na práci v  Německu získáváni nábory, ovšem postupem času byly zřízeny Úřady práce, byly zavedeny pracovní knížky a došlo k nucenému odvodu českých občanů na práci v „Říši“, přičemž jejich podmínky se neustále zhoršovaly.

      V okupovaných zemích začali nacisté důsledně postupovat proti neárijskému obyvatelstvu. Židé byli zpočátku vyřazováni z hospodářského, politického u společenského života, již 19.3 museli být označeny všechny židovské obchody. Do Strážnice  na radnici přivezl člen gestapa plakáty s nápisy Jüdische Geschäft, tyto si Židé musí sami roznést. Místnímu židovskému advokátovi Robitschekovi byl dán zákaz vykonávat své povolání, na gymnázium byla propuštěna pro svůj židovský původ mezi žáky velmi oblíbená profesorka Müllerová.. V červnu bylo vydáno nařízení o židovském majetku a byl pořízen jeho soupis.

    Namísto dosavadních politických stran vzniklo Národní souručenství, které bylo prohlášeno jedinou politickou stranou v Protektorátu. Prakticky všechny deníky se staly jeho tiskovými orgány. Formálně se do této strany přihlásilo přes 97% mužského obyvatelstva, ve strážnickém okrese to bylo  98,6%. Jen Židům bylo členství zakázáno. Městské zastupitelstvo zůstalo zpočátku ve starém složení.

 

 Městská rada do 27.2.1941

 

Stanislav František – starosta

Příkazský Jan – I. náměstek

Stanislav František – II. náměstek

Daněk Jan – radní

Gajda Josef - radní

Kouřil Josef – radní

Lakosil Jan – radní

Můčka Martin – radní

Sochor Josef – radní

Stanislav František – radní

 

/ v roce 1941 se většina musela vzdát svých funkcí  /

    Podle nové vyhlášky museli učitelé na školách poučovat mládež jak se chovat k německým občanům a představitelům Říše, docházelo totiž často k různým „prohřeškům “ a to nejen ze strany žáků ale i jejich pedagogů.

    Na počátku okupace se odehrály dvě akce národopisného charakteru-Slovácko v tanci a zpěvu – akce konaná v areálu petrovských Plží dne 5.7. a dožínky o měsíc později. Díky krásnému počasí se sjelo velké množství lidí a v Plžích byla akce zahájena naší hymnou. Při následné volné zábavě mnohokrát zazněli písně Hej Slované, Slovan jsem , Ta naše písnička česká. Slavnosti se zúčastnila také celá řada Němců v uniformách i civilu, kteří se bavili stejně dobře jako místní. V průvodu se ale mohli objevit pouze národní kroje, nikoliv uniformy/ sokolské aj./   Následující připravované oslavy již byly ale zakázány – Zarážení hory, Svátek matek, oslava 28. října i taneční zábavy.

      Dne 20.8 byla v Zámecké ulici / do roku 1914 to byla ulice Židovská, dnešní B. Hrejsové / v budově Kasina slavnostně otevřena německá škola, určená pro místní Němce a děti finančních strážníků. Tuto školu založil vedoucí místní nacistické strany, zámecký úředník Ing. Parsch. 

     Situace ve Strážnici byla s přibližujícím se zářím stále napjatější, byly hlídány mosty a železniční přejezdy, po ulicích chodili vojenské stráže v polní výzbroji, po silnici i železnici se přesunovalo mnoho vojáků. Při severní dráze / na Přívoze / byl přepaden německý voják, důsledkem čehož došlo od 24.8 pod hrozbou zastřelení k zákazu nočního vycházení. Po několik večerů tak ve 20.  hodin zazněla městem siréna a ulice se zcela vylidnily. Bylo také vydáno nařízení o zatemňování. Noviny i rozhlas přinášely stále více zpráv o nebezpečí války, mezi obyvatelstvem se stále více šířil pocit neklidu a strachu.

1.září 1939 začala druhá světová válka.

 

Skácel Jan: Kronika Města Strážnice IV.

Skácel Jan: Čtení o Strážnici. Strážnice 1999. II. vydání

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba webu zdarma s WebnodeWebnode