Strážnický uličník - pokračování

 

 


Veselská – ulice vedoucí z Předměstí směrem k městu Veselí nad Moravou – odtud také pojmenování. Ve farním seznamu desátků z roku 1845 se nevyskytuje pojmenování Veselská ulice ale u Veselské Brány. Brána byla vybudována na hlavní přístupové cestě do města ve 2. polovině 16. století. Na svou dobu byla velmi moderní, schopná odolávat i palným zbraním nejtěžšího kalibru. Brána se původně nazývala Nová, později získala název Veselská. Mimo město za branou se v minulosti nacházelo popraviště pro muže a  nedaleko se popravovaly také ženy na místě zvaném Stínadla. / prostor mezi pilou a bývalými jatkami/. Jedna z bašt brány sloužila jako místnost pro ubytování kata. Na okraji města, podél valu od Veselské brány k Vinohradské ulici, měli dříve své pece hrnčíři. Za branou bylo roku 1804 zřízeno vojenské cvičiště. Kvůli rostoucí dopravě došlo roku 1876 ke zboření brány, zůstaly pouze boční bašty. Za baštou dále od nádraží byl v roce 1904 zbořen přízemní domek a vystavěna patrová budova - dnešní restaurace. V prostoru bývalé vojenské jízdárny byly v roce 1904 za branou postaveny firmou Josefa Doležala jatka. V kronice se lze dočíst i takovou zajímavost, že v ulici bydlel také zřejmě nejstarší Strážničan - stařeček Lipa zemřel dne 1916 1.11. ve věku 104 let. V ulici měl dům /č. 30./ známý strážnický stavitel Josef Doležal.   Zahrádky u Veselské brány byly roku 1920 pronajaty kameníkům na skladiště pomníků, kameník Bohumil Beck u Veselské dráhy, František Sasín naproti Skácelově restauraci. V únoru 1922 bylo povoleno u brány postavit tabákovou prodejnu, o rok později došlo k usnesení zrušit uličku od brány k nádraží a chodník přeložit za ni.

V roce 1924 / 7.3 / bylo usneseno prodat pozemek v baště brány J. Hovůrkovi, který tam zřídil ledárnu. Za hostincem Černý orel u městské váhy bylo povoleno postavit roku 1928 čerpací benzinovou pumpu. S přípravou dlažby části silnice od brány do města se začalo roku 1929. Roku 1939 /25.10/ se začíná bourat za Černým orlem. Na místě zrušené obecní vozové váhy začala příprava stavby obecního činžáku, ten postavil Josef Doležal v letech 1940 – 1941. Roku 1942 bylo navrženo přejmenování ulice na ulici R. Heidricha, tento návrh nebyl nakonec uskutečněn.

Roku 1943 byl položen ve Veselské ulici nový chodník. Kolem brány přes Beckův dvůr byl roku 1955 upraven průchod pro pěší. V dolní části ulice bylo v říjnu 1959 zřízeno pod podloubím holičství a kadeřnictví, o dva roky později tam přibyla prodejna hodinek. Po několika letech bylo vyhoveno požadavku památkářů a v červnu 1961 byl při bráně odstraněn domeček prodejny Tabáku, u bašty byla postavena plechová cedule s nákresem, jak brány vypadaly. K dalším úpravám brány se přistoupilo v listopadu 1965, kdy byl v baště probourán průchod a vykoupen a zbořen Pížův dům v bráně. Ve staré štěrkovně za branou byla v roce 1964 vybudována první část vinného sklepa JZD.

Průchod baštou brány byl dokončen v roce 1966. Dne 1.5. v jedné z bašt brány došlo na betonové ploše oddělené plotem k otevření zahradní restaurace, současně byla provedena adaptace přilehlé restaurace. Za tratí byl  umístěn podnik Sport.

Roku  1970 /22.11/ byla odhalena pamětní desky malíři Václavu Jíchovi na domku v ulici. V 70. letech pokračovaly opravy bran. Roku 1974 byla v ulici otevřena prodejna Zlevněné zboží / Partiovka /. Roku 1977 pokračovala výstavba nové haly, v areálu bývalé pily u hlavní silnice / letech 1918 - 1938 tam byla štěrkopískovna /

Od počátku 70. tých probíhaly práce na stavbě Kulturního domu, ten byl slavnostně otevřen 14.1. 1973, o rok později zde bylo vybudováno nové parkoviště.

 

 Vinohradská - město bylo v minulosti obklopeno hliněným valem s palisádou, ve valu byly kromě bran na hlavních přístupových cestách ještě 2 menší brány, kterými se chodilo do vinohradů. Od toho se odvozuje název celé ulice. Osídlení této ulice navazovalo na Vinohradskou bránu ve valu na konci ulice, v 16. století se zde nacházelo několik hospodářských dvorů Žerotínů. Roku 1635 zakoupila v této ulici rodina italského původu z Paravicini svobodný dvůr, který byl v jejich držení až do roku 1823.    Po zániku brány bylo místo změněno na prachárnu, / Bureš s. 29 / po ukončení 30. leté války nebyl Dvůr při ústí ulice již obnoven, opuštěné místo zvané Mizerov bylo prodáno roku 1736 na stavbu domků. Název Mizerov se postupně rozšířil na celou ulici, v 18. století po sérii požárů byly téměř všechny domy na straně k městu pusté. Pojmenování Mizerov přetrvávalo až do první republiky, kdy došlo k obnovení původního názvu. Místu po zaniklé bráně se také říkalo Polámaná branka nebo Rozlámaný / také roztržený / val, - dnes výjezd z Vinohradské ulice směrem k přejezdu. U roztrženého valu dal postavit rektor P. Matouš Grossman roku 1832 dřevěný kříž, roku 1890 stál na jeho místě již kříž železný, který byl toho roku pozlacen, při rozšiřování nádraží byl kříž přenesen v roce 1922 z levé strany silnice na pravou. Na konci ulice měl svůj ateliér známý keramik Heřman Landsfeld. Výbojkové osvětlení získala ulice roku 1971. V roce 1983 byl vykoupen dřívější Žerotínský dům, / později Paravičínský, Soltanův, nakonec jej měly k dispozici státní lesy / a začaly zde asanační práce pro výstavbu autobusového nádraží, stavba autobusového nádraží byla zahájena v roce 1984.

 

 

 

Volavého– ulice spojující Úprkovu a sídliště Ořechovka. Je pojmenována podle jedné z nejznámějších strážnických osobností druhé poloviny 20 století, Vítězslava Volavého  /10.3. 1922-11.4. 1983/, - ředitele ÚLU ve Strážnici, folkloristy, primáše cimbálové muziky, autora četných národopisných studií a sběratele lidových písní. Ulice vznikla výstavbou v poslední třetině 20. století.

 

Zahradní – krátká ulička spojující ulici Zrníkovu a V. Jíchy. Vznikla v poslední třetině 20. století na místě dřívějších zahrad.

 

 

Za valy – Strážnice byla v minulosti obklopena hliněných valem, městské opevnění se ale v 1. pol.19 století přestalo udržovat a na rozvezených valech a zasypaných příkopech začaly postupně vznikat nové ulice. Před První světovou válkou začala větší výstavba rodinných domků za valy. Místu se tehdy říkalo Amerika nebo také Americká ulice, protože bylo za velkou louží vzniklou z bývalého opevňovacího příkopu. Ve 30. letech 20. století dostavělo ulici stavební družstvo. V roce 1963 se v tamním obecním objektu začala budovat požární zbrojnice, do provozu ale byla dána pouze část, garáže vozidel nebyly nikdy dokončeny a po změně záměru městské výstavby byla dána do provozu opět zbrojnice původní.

 

Zrníkova, jedna ze spojnic mezi Jiráskovou a Polní. Ulice je pojmenována na počest Tomáše Zrníka /1919 - 1943/ strážničana, který odešel po vypuknutí 2. světové války v říjnu 1939 přes Slovensko a Maďarsko do Jugoslávie, později bojoval jako pilot v Anglii a byl sestřelen nad kanálem, v roce 1947 získal Záslužný kříž in. Memoriam. Původně nesla ulice jméno Urxova, k přejmenování došlo v roce 1990.

 

Žerotínská - Ulice od městské brány ke Starému městu byla založena v roce 1500 za Žerotínů - odtud také její název. Původně byla nazývaná Žerotín, po zániku a opětovném obnovení se původní název přestal používat a ulice dostala název nový -    Kopanice. V roce 1922 bylo obnoveno jméno podle zakladatelů - Žerotínova ulice a konečně v roce 1947 došlo k malé změně v názvu - Žerotínská. .

 Od roku 1829 se začali usazovat ve městě Cikáni - mimo městskou zástavbu za domy v Žerotínské ulici se usadila. rodina Kýrů. Na přelomu 19. a 20. století začala za Skalickou branou vyrůstat celá cikánská kolonie, v roce 1935 tam bylo 20 domků, v roce 1941 již 29, žilo zde 113 osob. Všechny domky byly uváděny pod společným popisným číslem – 745. Domky byly zděné, z nepálených cihel, obílené vápnem, kolonie byla dávána za příklad jiným obcím s cikánským obyvatelstvem. V roce 1943 byla většina strážnických Cikánů odvlečena do koncentračních táborů, kde většina z nich zahynula. Část cigánské kolonie byla zbořena roku 1948.

V ulici byly v roce 1967 položeny chodníky.

 

:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::

 

Park –Při zámku stála počátkem  17. století veliká zeleninová zahrada, štěpnice s ovocnými stromy a pivovar. V polovině  17. století byl sepsán inventář, ve kterém je zmíněn park obklopený zdí, zahrada a olejna. Park existoval již v polovině 18. století, systém kanálů a rybníků napájela voda z Veličky. Hrabě  František Antonín Magnis dal park upravit, zušlechtil zámeckou zahradu a zřídil skleníky pro pěstování jižních rostlin, v letech 1823 - 1824 byl v parku zřízen řetězový most přes Morávku - druhý nejstarší tohoto druhu v Evropě, v roce 1861 byl ale nahrazen novým mostem. Za Filipa Magnise dostal dnešní podobu i zámek, část mezi Moravou a Veličkou dal upravit na park zvaný Bludník. Od roku 1971 se začal vypracovávat projekt na koupaliště za zámkem, o rok později bylo budování koupaliště zahájeno. Upravoval se také park, kde došlo ke stavbě silnice, chodníků a osvětlení, v rybnících v zámeckém parku probíhaly odvodňovací práce.Koupaliště za zámkem bylo dokončeno v roce 1974, tehdy byla rovněž zahájena stavba amfiteátru Zámek a rozšířen autokempink. V následujících letech došlo k dalším úpravám - asfaltové chodníky v parku, lávka přes Veličku, v autokempinku byla postavena jídelna, kuchyně, sklad, nové soc. zařízení, panelová vozovka a parkoviště, došlo rovněž k výstavbě ubytovacího pavilonu pro 60 osob. V roce 1977 byly za zámkem dokončeny 2 čtyřbytovky a o rok později probíhaly dokončovací práce na 8 bytovkách st. Lesů za zámkem -Roku 1978 v areálu parku a letního kina byla vybudována 2 dětská hřiště.

 

 

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba www stránek zdarmaWebnode