Stručná historie Strážnice

 

   Prehistorie Strážnice                                                    Ivo Vratislavský 

 

 První doložená písemná zmínka o Strážnici pochází z počátku 14. stol., avšak množství archeologického materiálu vypovídá o daleko dřívějším osídlení celé této oblasti. Z mladší doby kamenné (neolitu) pocházejí kamenné sekerky a motyčky, mezi další nálezy se řadí nástroje z opracovaných kostí a parohů, střepy nádob a kosti z dobytka i zvěře. Na tomto území se v minulosti nacházela tři významnější doložená sídliště - pod vinohrady Růženy, v poloze Golgata a v písečníku nad rozcestím k Tvarožné Lhotě a Vnorovám.

   Další nálezy vypovídají o prolínání dvou kultur z rozhraní 3. a 2. tisíciletí př.n.l. - šňůrové keramiky - doložené nálezy ve štěrkovně - a keramiky lidu zvoncových pohárů pocházející z pozdní doby kamenné (eneolitu) a nalezené ve Skácelové ulici.

    Postupně se objevuje i kovová industrie - u cihelny byl objeven měděný sekeromlat, jež společně s dalšími nalezenými předměty - náramky, jehlicemi, sekerkami i dýkami, objevenými v polních tratích Písečnice, Potměchvat a u Starého města řadíme do doby bronzové (2000-750 let př.n.l.).

    Z doby římské (0 - 400 n. l.) máme doloženy římské mince z naleziště na Drahách a z germánských hrobů na Golgatě nádoby a železné spony.

     Pozdější nálezy keramiky a železných nástrojů pocházející přibližně z 8. století svědčí o pobytu Slovanů v trati Golgata. Z kostrových hrobů zde byly zachráněny nádoby, kopí, nože, ostruhy, hřebeny, přesleny a náhrdelník ze skleněných perel. Část z těchto předmětů byla uložena ve 30. a 40. letech 20. století do sbírek Městského muzea.  

 

XIV.století

 

   Počátky samotného města jsou spojovány s upevňováním hranic českého státu v 2. polovině 13. století, kdy došlo - pravděpodobně za vlády Přemysla Otakara II. - k trvalému připojení Strážnicka k Moravě. Na ochranu zemských hranic bylo zbudováno několik hradů, mezi nimiž se nacházel i hrad ve Strážnici, vystavěný po roce 1260. Samotné jméno města je odvozováno od strážní funkce, kterou měl hrad položený v těsné blízkosti moravsko - uherské hranice vykonávat.

    První doložená písemná zmínka o Strážnici pochází až z 8.března 1302 a najdeme ji v latinské listině pořízené Milotou z Benešova, která je psána na strážnické tvrzi, i když se její obsah Strážnice netýká. (Jedná se o darovací smlouvu, kterou získává velehradský klášter půlku vsi Leskovice na Opavsku.)

    Strážnice byla asi původně královským majetkem, který na počátku 14. století získal významný moravský rod pánů z Kravař. Z původní vojenské pevnosti bylo vybudováno správní a ekonomické centrum panství. Za Beneše z Kravař došlo k rozšíření strážnického panství o Rohatec se Sudoměřicemi, Velkou a Súchov. O velký rozmach města se zasloužil Petr Strážnický z Kravař (vládl zde v letech 1389-1434), ve své době nejvýznamnější zemský úředník na Moravě (zastával úřad moravského zemského hejtmana), který nadále postupně rozšiřoval strážnické panství / získal Lipov a Hrubou Vrbku / a stal se rovněž zakladatelem vesnice poblíž Strážnice, jež po něm získala pojmenování - Petrov. Zasloužil se také o rozvoj vinařství vydáním tzv. horenského práva. Z významných osobností města lze uvést autora veršovaného česko latinského slovníku Martin ze Strážnice nebo Jana ze Strážnice, kanovníka olomouckého.

 

XV.století

     V první třetině 15. století se Strážnice stala jedním z nejvýznamnějších moravských husitských center a působilo zde několik husitských kněží povolaných z Čech. V čele moravské husitské strany stál moravský zemský hejtman Petr z Kravař a ze Strážnice. Ze Strážnice pocházel významný husitský hejtman a táborský kněz Bedřich ze Strážnice (+22.10.1459), který mimo jiné vedl vpád husitských vojsk na Slovensko, do Polska, Rakous a Uher. Za aktivní účast v husitských válkách bylo město zničeno Zikmundovým vojskem roku 1421.

   Po skončení válek za vlády dalšího majitele panství Jiřího z Kravař došlo k nebývalému stavebnímu rozvoji značně poničeného města. Bylo založeno strážnické Nové město, opevněné vodním příkopem a hliněným valem s vestavěnými kamennými branami, postaven kostel sv. Martina ( později stavebně upravován, ale dodnes s patrnými gotickými prvky) a došlo také k dokončení přestavby hradu. V roce 1458 se stal strážnický hrad svědkem setkání Jiřího z Poděbrad s uherskými stavy, kterým byl vydán zajatý Matyáš Korvín.

    Rozvíjela se i řemeslná výroba, řemeslníci se sdružovali do tzv. bratrstev, ve Strážnici bylo nejstarší bratrstvo soukenické.

   V druhé polovině 15. století docházelo k opětným vpádům Uhrů na Moravu, město bylo vypáleno a panství zpustošeno, následkem čehož došlo k poklesu obyvatelstva, takže bylo nutno povolat nové osadníky. Strážnice byla zastavena Janovi ze Žerotína a v roce 1501 bylo město a panství od Žerotínů zakoupeno.

XVI. století

     Na počátku 16. století zakoupili město Žerotínové, další z předních moravských rodů. V době jejich vlády prožívala Strážnici dobu svého největšího rozmachu. Za Jana III ze Žerotína bylo město obklopeno valem s dřevěnou palisádou a vestavěnými malými baštami, hlavní přístupové cesty byly chráněny mohutnými branami s polokruhovými baštami, schopnými odolávat i zbraním těžšího kalibru. Nové opevnění spojilo dohromady všechny tři části města Nové město, Staré město i Předměstí. Starý vodní hrad byl přestavěn do podoby renesančního zámku s vnitřními arkádami.

     Žerotínové podporovali ve městě bratrské školství, v roce 1579 upravili školu, rozdělenou na dvě oddělení - nižší a vyšší.

XVII. století

V letech 1604-1605 navštěvoval vyšší bratrskou školu Jan Ámos Komenský, který zde bydlel u své tety. Ve Strážnici se Komenský seznámil s Mikulášem Drabíkem, českobratrským kazatelem proslaveným později svými proroctvími o zkáze habsburského rodu.

    Důležitou součástí v hospodářském životě města byla rovněž řemeslná výroba, trh a obchod, postupně se začaly formovat a stabilizovat jednotlivé cechy. Na počátku 17. století se Strážnice řadila se svými 4 500 tisící obyvateli a zhruba sedmi sty domy k nejvýznamnějším moravským městům.

          Povstání v Uhrách v roce 1605 a vpád Štěpána Bočkaje na Moravu znamenal pro Strážnici obrovské nebezpečí, v květnu 1605 bylo město vypáleno a mnoho lidí pobito, či odvedeno do zajetí. K nové obnově města docházelo se značnými těžkostmi a události spojené s třicetiletou válkou znamenaly opět ničení a pustošení celého Strážnicka. K tomu se přidal i náboženský útisk, spojený s velkým množstvím vystěhovaného obyvatelstva. Poslední nekatolický majitel Strážnice Jan Jetřich ze Žerotína odešel ze zadluženého panství do uherské Skalice.


 

     Město a panství zakoupil v roce 1628 jeden z vítězných velitelů Bitvy na Bílé Hoře císařský plukovník František z Magni, jehož rod pocházel z Itálie. S příchodem Františka z Magni začala plánovaná katolizace města. V roce 1633 povolal do Strážnice italské piaristy, kteří zde zahájili vyučování a postupně získávali pro svou víru strážnické obyvatelstvo. Poničené město se jen pomalu vzpamatovávalo z útrap třicetileté války, krajinou se potulovali skupiny propuštěných vojáků, kteří loupili a vraždili obyvatelstvo, a navíc v roce 1652 vyhořela podstatná část města, po té co bylo zapáleno najatými žháři. Strážnici stíhala v té době jedna pohroma za druhou, v roce 1680 se z Uher rozšířila morová epidemie, po jejímž ukončení nechali Strážničané postavit jako díkuvzdání barokní kapli sv. Rocha, o tři roky později bylo město přepadeno uherskými povstalci, stejně jako na počátku 18 století. Tyto události způsobily všeobecný úpadek panství a město rychle ztrácelo na svém dřívějším významu.

 

XVIII. století

      Obnovu Strážnice značně zpomalovaly další série požárů v 1. polovině 18. století, kterým padl mimo jiné za oběť i původně gotický kostel sv. Martina a radnice s archivem. Město získávalo v průběhu 18. století novou barokní podobu, z této doby je zachována celá řada architektonických památek. Došlo k obnově radnice, morové kaple, kostela sv. Martina, panského dvora i mnoha měšťanských domů. Živelná úprava města ale znamenala, že se dnešní půdorys Strážnice nevyznačuje žádným závazným urbanistickým uspořádáním. V polovině 18. st. vybudovali strážničtí piaristé barokní chrám P. Marie, který se stal jednou z dominant města, později byla přistavěna klášterní kolej s gymnáziem.

   Postupně docházelo k obnově města, stabilizovala se řemeslná výroba, mezi ní zaujímalo přední místo soukenictví a bednářství, v obživě obyvatelstva zcela převládalo zemědělství s tradičním vinohradnictvím. Konzervativní charakter města narůstal i v pozdějším období, kdy byl odmítán jakýkoliv technický pokrok , především průmysl.

    Po tereziánských reformách školství / 1776 - 1777/ byly školy strážnických piaristů podřízeny státnímu dozoru, centralizační snaha se projevila i ve zřízení nových orgánů státní správy - magistrátů, které znamenaly rozšíření pravomoci obce na úkor vrchnosti. Tereziánské reformy přinášely postupné zlepšení politických, hospodářských i náboženských poměrů, docházelo zde však i ke značnému germanizačnímu tlaku.

XIX. století

   Vzhled města se měnil i v 1. pol. 19. století, neudržovalo se městské opevnění, na rozvezených valech a zasypaných příkopech vznikaly nové ulice. Mezi hlavní zaměstnání obyvatel patřilo stále zemědělství, obchod byl v rukou židovských obchodníků. Za správy Františka Antonína Magnise byl upraven zámecký park se zahradou a v roce 1824 byl před zámkem postaven přes Moravu řetězový most - první na evropském kontinentě.

    Ve Strážnici působila v 19. století celá řada významných osobností - v letech 1805 - 1806 vyučoval na zdejším gymnáziu Jan Evangelista Purkyně, v roce 1865 studoval na piaristickém gymnáziu budoucí prezident T. G. Masaryk. V letech 1864 - 1865 zde působil František Bartoš, významný sběratel lidových písní a autor publikace “Národní písně moravské”. K dalším významným osobnostem se řadí olomoucký arcibiskup Theodor Kohn, profesor František Dvorský a bratři Josef a František Uprkovi.

    Oživení národního hnutí ve 2. polovině 19. století znamenalo postupnou přeměnu německy orientovaného města na kulturní centrum strážnického regionu. Vznikaly české spolky, mezi nimiž měla velký význam především Čtenářsko pěvecká Beseda, koncem 19. století došlo k založení Sokolská jednoty a v roce 1893 byl založen hasičský sbor. Česká měšťanská škola byla otevřena v roce 1886 a v roce 1897 došlo ke zřízené českého gymnázia.

       Pro lepší spojení města s okolím byly v 80. tých letech vybudovány nové silnice, železnice byla dokončena v roce 1887. Rostoucí dopravě na hlavní silnici byly stálé více na překážku Městské brány, takže byly v roce 1876 zbořeny, z obou bran zůstaly jen boční bašty.

XX. století

   Původně zcela zemědělské město ,ve kterém zaujímalo nejvýznamnější postavení vinařství, se na počátku 20. stol. dočkalo i postupné industrializace. Ve Strážnici byla zřízena první pila, malá elektrárna a cementárna, od roku 1904 byla v provozu tiskárna. Elektřina byla do domácností dodávána od roku 1913. V letech 1903 - 1904 byla zahájena větší výstavba, které pozvolna měnila vzhled města - mimo jiné došlo k vybudování nové radnice a budovy hostince Černý Orel. Rovněž ve 20. a 30.tých letech došlo k větším stavebním akcím, vedle staveb rodinných domků bylo postaveno několik činžovních domů, byla zavedena  kanalizace a vydlážděny některé ulice, došlo rovněž k regulaci Moravy a Veličky. V roce 1922 bylo dokončeno silniční spojení do Bzence a přes řeku Moravu byl postaven roku 1938 most.

      Svoji činnost rozvíjely úspěšně i měšťanské školy, které navštěvovalo žactvo nejen ze Strážnice a nejbližšího okolí, ale i z Dolních Rakous. Nárůst žactva byl příčinou vybudování nové školní budovy v roce 1913 na místě původního hřbitova. Stále více se rozvíjí i spolková a kulturní činnost, vznikl spolek Omladina a tělocvičný spolek Orel, od roku 1920 působí ve městě knihovna, v roce 1936 bylo založeno Městské muzeum. K významným osobnostem ovlivňujícím kulturní dění města 1. pol. 20 stol. patřili sběratel lidových písní Hynek Bím, hudebník Hugo Nossek, historik a archivář Leopold Nopp, malíř Václav Jícha.

 

    

 

 

 

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba www stránek zdarmaWebnode