Nápad na zpracování vývoje strážnických ulic a náměstí vznikl již před několika lety. O Strážnici byla dosud napsána celá řada publikací i brožur, zaměřených na celkovou historii města či jednotlivé dílčí problémy, ve kterých se lze dočíst i celou řadu informací o stavebním rozmachu města, údaje o vývoji jednotlivých ulic jsou zde ovšem značně roztříštěné a nepřehledné a navíc málokdy překračující polovinu 20. století. Z tohoto důvodu se zrodila myšlenka na setřídění informací a samostatné zpracování této problematiky, které by mělo v ucelené formě přinést základní poznatky o vývoji jednotlivých ulic v průběhu času. Samozřejmě není možné zpracovávat vývoj jednotlivých domů ani detailní dějiny každé ulice, šlo mi  spíše o přiblížení této problematiky běžnému obyvateli města. Velkým problémem je také skutečnost, že město několikrát téměř zcela lehlo popelem, jen v průběhu 17. a 18 století došlo k desítkám požárů, které ničili často celé ulice. Na místě zničených domů ale po určité době opět objevovala nově postavená obydlí. Ještě v polovině 19. století  hrozilo díky slaměným střechám rychlé šíření požárů, o čemž svědčí   zpráva magistrátu z roku 1841 „ domy jsou zde, až na malý počet postavených z cihel, z největší části buď z egyptských cihel, nebo udusané země. Střechy jsou z největší části slaměné“.         

      V textu jsou jednotlivé ulice Strážnice abecedně seřazeny, je zde vysvětlen název či změny názvů jednotlivých ulic, doba jejich vzniku a důležité stavební změny tak, jak byly zachyceny ve strážnických kronikách a literatuře.  Text by měl posloužit k lepší orientaci v dané problematice především těm, kteří nemají čas, nebo nechtějí vyhledávat potřebné údaje v dosud vydaných daleko odbornějších, ale také náležitě rozsáhlejších knihách o městě. Text je průběžně doplňován,  pokud byste měli další informace o jednotlivých ulicích, tak mě prosím kontaktujte v muzeu.

:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::

 Poznámka:  vzhledem k rozsáhlosti textu jsem byl nucen rozdělit Uličník na 2 části. Ulice začínající od písmena "V" naleznete v nabídce menu pod Strážnickým uličníkem.

:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::

 

 

Bartošova ulice - vznikla v první polovině 20. století, byla pojmenována podle známého sběratele lidových písní, literárního historika  a jazykovědce Františka Bartoše / 1837 - 1906 /, který vyučoval v letech 1864 - 1866 na strážnickém gymnáziu. Pojmenování této ulice, nacházející se za dráhou se objevuje již před rokem 1947.

 

Bímova ulice - nově postavená ulice z poslední čtvrtiny 20 století / ještě v roce 1966 neexistovala/. Je pojmenována podle hudebního folkloristy a sběratele lidových písní Hynka Bíma / 1874 - 1958 /, který působil na gymnáziu v letech 1913 – 1915. Ulice je spojnicí mezi Úprkovou a Ořechovkou.

  

 

Boženy Hrejsové  -  ulice vedoucí z náměstí Svobody změnila několikrát svůj název. Do roku 1914 to byla ulice Židovská, poté získala pojmenování Zámecká a konečně v roce 1947 byla přejmenována na ulici B. Hrejsové, podle známé učitelky a soc. pracovnice ze Strážnice

   Židé se usazovali v této ulici již před polovinou 15. století. Mezi koncem ulice B. Hrejsové a současným židovským hřbitovem vznikl první hospodářský dvůr, který se v průběhu 15. století rozšířil i na druhou stranu ulice. Na rozhraní Hradské a Židovské ulice došlo v roce 1628 k výstavbě tzv. Malého panského dvora - vrchnostenské palírny. /stojí zde nyní budova staré lesní správy/. Na přelomu 17. a 18. století došlo k postupnému zakupování křesťanských domů na koncích obou ulic a od století 18. se další domy stavěly na do té doby prázdném místě mezi zadními trakty domů Židovské ulice, okolo pozdějšího Zátiší, či Kozího plácku. U náměstí nad Židovskou ulicí se nacházela velká louže, u které byly židovské jatky, ještě na konci 19. století se toto místo nazývalo U luže, nebo Kopánky.

V roce 1913 byla v ulici postavena secesní stavba od architekta France Valenty z Brna - budova Kasina, obecního spolkového domu.

    V době 1. světové války se v ulici usazovala řada uprchlíků - polských Židů, Zásluhou B. Hrejsové byl v ulici v roce 1924 založen v budově Okresní péče o mládež dětský domov. Ve stejném roce byla ulice vydlážděna. Dne 20.8.1939 došlo v bývalém Kasinu ke zřízení německé školy. V ulici se rovněž nacházel hostinec J. Lakosila, po jeho uzavření   tam byla dne 18.5 1940 umístěna Mateřská škola.

    V malém panském dvoře byla za války /1940/ otevřena filiálka SLUM /slovácké lidové umění moravské/, kde se vyráběly košíky, krabice a pantofle, zaměstnáno zde bylo 20 lidí. Ve strážnické  kronice je v roce 1951 zaznamenán již národní podnik ZADREV.

    Začátkem 70. let došlo k výrazné změně vzhledu ulice, roku 1972 byla položena nová dlažba, vozovky a chodníky. Velký blok domů bývalé židovské čtvrti mezi ulicemi B. Hrejsové a Kramářskou byl v roce 1978 asanován a na jejich místě došlo k panelové výstavbě družstevních bytů. Část pozemků ale zůstala nevyužitá, teprve po roce 2000 zde byly vystavěny další budovy.

 

 

 

Bratrská - Ulice několikrát změnila své jméno. Koncem 16. století se zde vyskytoval název U lazny, lázeň se nacházela směrem k náměstí, vedle nich byly mastné krámy. Koncem 19. století se používal pomístní název Na starém rynku, ve farním seznamu desátků z roku 1845 je ulice od Mlýna po Rybářskou nazvána Malá Strana. Objevuje se ale i pojmenování Dršťkový rynk a připomíná jatka, kde se prodávaly dršťky. Na počátku 19. století byla jatka přemístěna na náměstí u Panské palírny. / č. 490, 491 /, v roce 1858 byla u mlýna postaveny nová jatka. Název Dršťkový rynk se udržel dlouho až do roku 1914, poté dostala ulice název Lázeňská a teprve od roku 1947 Bratrská. Současný název ulice je odvozen od Českých bratří, kteří působili ve Strážnici od konce 15. století.

      Za kostelem se na rozdvojeném rameni Moravy nacházel v 16. století mlýn a valcha, stavení mlýna stálo koncem 18. století na dřevěném mostě na říční ostrůvek. V bývalé mlýnici se nachází sloup s letopočtem 1601. Naproti mlýnu se v 16. století rozkládal komplex bratrských budov, škola, vedle špitál a bratrský dům. Na bratrské škole studoval také J. A. Komenský a Mikuláš Drabík. Po příchodu Piaristů byl sbor v průběhu 17. a 18. století přestavěn na kostel s kolejí. Městská lázeň při řece Moravě zanikla definitivně roku 1737, obec ji prodala jako městský dům. V Lázeňské ulici se nacházel také obecní chudobinec. 

    Bývalý panský mlýn zakoupil mlynář Průšek, mlelo se parním strojem, vodní přední část mlýna už ale pustla. Od roku 1954 užívalo Průškova mlýna JZD jako skladiště obilí. V roce 1964 byl přenesen ze zahrady bývalého kláštera kámen s letopočtem 1579 a umístěn na vnější zeď zahrady za piaristickým kostelem. / kámen se dnes nachází v expozici Městského muzea /. V rámci oslav 390. let vyššího bratrského školství zde byl 24.9. 1967 otevřen Památník bratrského školství.

 

Bzenecká 

Původně se nazývala Hradská, své pojmenování získala podle toho, že směřovala k hradu / pozdějšímu zámku /. Teprve v roce 1914 byla přejmenována na Bzeneckou.

 Zřejmě již v 15. století se zde usazovali Židé, jejich osídlení začínalo přibližně od poloviny ulice. V dolní části sídlili v 16. století hlavně panští zaměstnanci .

    V roce 1612 postavil Jan Fridrich ze Žerotína za mostem nový panský pivovar / zrušen 1884 a přeměněn na budovu statku /. Za pivovarem si roku 1801 postavil Žid Heršl Schick salajku / vyráběl zde vyluhováním dřevného popela salajku či potaš - nečistý uhličitan draselný, který se používal k výrobě mýdla a skla/. Tato výrobna byla zrušena v roce 1845, protože zápach a kouř z ní obtěžoval zámecké panstvo. Místu, kde dříve stávala se i dosud říká "Na salajce". V roce 1923 byl pro obecnou školu chlapeckou darován pozemek u pivovarského mostu na zřízení školní zahrady.

    Po parcelaci zemědělské půdy velkostatku hraběte Magnise v roce 1925 připadl největší celek s bývalým pivovarem E. Píštělkovi. Od roku 1926 se začaly vykupovat pozemky na stavbu silnice do Bzence. Sama silnice byla stavěna v letech 1922 – 1923.

    Koncem 2. světové války   bylo v Píštělkově dvoře zastřeleno 10 mužů jako odplatu za to, že při přestřelce s četnickým strážmistrem Janem Neumanem zahynul německý voják. Po popravě byly zapáleny některé domy ve Bzenecké ulici. Na paměť této události byla umístěna v dubnu 1960 do Píštělkova dvora pamětní deska se jmény popravených.

     V roce 1954 bylo zrušeno  sportovní hřiště za hospodářskou školou a místo bylo zabráno pro stavbu mistrovské školy.    J. Píštělka proto  poskytl zdarma 3 ha pozemků u svého statku pro sportovní účely.  Hned roku 1954 tam  začíná úprava terénu na sportovní stadion. Na jaře 1956 se začala v ulici provádět dlažba.

Dosavadní Sasínův hostinec nacházející se na rohu Bzenecké a Rybářské ulice byl zrušen roku 1961. Výbojkového osvětlení se ulice dočkala v roce 1971. V roce 1973 začala na pravé straně ulice za mostem podle projektu vypracovaného o rok dříve výstavba muzea v přírodě - Skanzenu. V polovině 70. let došlo na stadionu Jiskra k  úpravě tréninkového hřiště, k  postavení tribuny a kabin, ubytovna byla zřízena v roce 1977.

 

 

Drahy – pomístní název Drahy označoval jižní část strážnického katastru, širokou cestu, kudy byl honěn dobytek na pastviny pod vinohrady. Dnes je tak nazvána ulice spojující Tyršovu a Třešňovou. Název se objevuje od roku 1941, v roce 1966 se setkáváme s názvem Dráhy. Roku   1947 / 1.4 / byl na Drahách postaven zásluhou rodina Baňařovy z Nové ulice kříž a to na původním místě, kde stával kříž, zničený v roce 1945 / ten nechal postavit v roce 1823 měšťan Bartošek /

 

Družstevní – spojnice mezi Třešňovou a Tyršovou ulicí, původně nazvaná Dvořákova, / 1966 / 

 

 Dřevárka – ulice přiléhá ke konci bývalé panské zahrady, v roce 1956 se postavila v horním konci zahrady budova školního pavilonu pro Státní vyšívačskou školu. Z jedné strany je zámecký park, na straně druhé je areál dnes již bývalého podniku Šohaj, na konci ulice se nachází podnik Léčiva

 

Důbrava - nově založená ulice na jihovýchodním okraji města. Název byl zvolen podle lesu Dúbrava, který se do roku 1925 nacházel na návrší za cihelnou. V 70. letech zde začala výstavba rodinných domků. Roku 1971 byl položen základ sídliště rodinných domků. Výstavba 86 rodinných domů začala roku 1972, v tomto roce byly dokončeny 2, o rok později již 25 domů a  bylo také vybudováno veřejné osvětlení. V roce 1974 bylo hotovo již 30 domů a výstavba pokračovala i v dalších letech,

V roce 1976 byla v ulici provedena plynofikace.

 

Dvorského, jedna ze spojnice ulice Jiřího z Poděbrad a Radějovské, založena v první polovině 20. století, ulice je pojmenována podle  Františka Dvorského   /1846 -.1917/, přírodovědce, matematika, mineraloga, který pocházel ze Strážnice, kde studoval na gymnáziu, autora knihy Strážnický okres / Vlastivěda moravská /,

 

Dvořákova, spojuje Třešňovou a Radějovskou ulici, pojmenována podle hudebního skladatele Antonína Dvořáka. Postavena ve 20. století, roku 1962 začalo JZD stavět v ulici poschoďový obytný dům, dlažba, vozovky a chodníky byly v ulici položeny v roce 1972.

 

Frolkova  - pojmenována podle  malíře Antoše Frolky - /Kněždub, 13.6. 1877 - Tvarožná Lhota, 8.6. 1935, žil na statku Důbrava mezi Tvarožnou Lhotou a Strážnicí, žák J. Uprky, pochován v Kněždubě na Slováckém Slavíně./ Roku 1956 stavělo se několik domů, pokračují stavby rodinných domů

 

Grůska - ulice patřila k nejstarším částem Předměstí, osazovaná v 15. století, V 17. století zde žil šlechtic Gross z Grossendorfu, který vyženil dvůr na Újezdě, po jeho smrti byla vdova nazývána paní Gróska, stejně tak se nazýval její dvůr – odtud vznikl název celé ulice Grůska. / podle Skácela s.52 / Od roku 1940 se stavěl obecní dům na Grůsce, na místě bývalé panské hospody dům byl dokončen roku 1943. Stavitelem byl František Hašek.

1957 - 9.6. začala se dláždit ulice na Grůsce 1958 - usnesena dlažba, 1965 - na Grůsce byl zbořen rohový dům, tím byl rozšířen průjezd do ulice J. Fučíka

 

Chaloupky - Na místě původního valu / od konce Vinohradské ulice směrem k bývalé Svačinovské bráně / si na přelomu 18. a 19. století stavěli obydlí chudí lidé, nádeníci, bezzemci, kteří nebyli považovány za plnoprávné občany. Roku 1803 žádali snížení roboty ze 7 na 4 dny v týdnu. Tato žádost byla zamítnuta a proto se této části začalo říkat Nepřejov / od slova nepřáti /, do První světové války se používal název Chalúpky a poté Chaloupky.  Roku    1972 zde bylo zavedeno veřejné osvětlení.

 

Jíchova  -pojmenována na památku malíře  Václava Jíchy /22.11. 1874 - Fryšava 30.6. 1950/, pochází ze Strážnice, ředitel měšťanských škol, náměstek starosty

 

Jiráskova – pojmenována podle známého spisovatele Aloise Jiráska. Část domů zde  byla stavěna zřejmě již od 30 let 20.století, v druhé  polovině 50. let došlo k vyměření ulice,  z kroniky lze zjistit, že v roce  1956 se zde začalo s výstavbou dalších domů.   Roku 1972 získala ulice  veřejné osvětlení.

 

Jiřího z Poděbrad – ulice pojmenována podle českého panovníka, Jiřího z Poděbrad - /23.4. 1420-22.3. 1471/, který pobýval 8. a 9.2. 1458 na zámku ve Strážnici.

 Dlouhá ulice za kolejemi, po válce zde vystavěl Čs. tabákový průmysl velké budovy, roku 1947 za nádražím staví tabáková režie fermentárnu, za ní je tabáková plantáž.

V říjnu 1966 začala Jednota stavět novou prodejnu v ulici, k jejímu otevření došlo 13.11.1967. V roce 1967 byla také v ulici upravena vozovka.

V roce 1978  začala přístavba Masny obchodu Jednota

 

Komenského - představovat tuto významnou osobnost snad ani není nutné, ale přece jen - /J.A. Komenský -Komňa, Uh. Brod. Nivnice 28.3.1592 - Naarden 15.11.1670/ český pedagog, teolog, filozof, sociální a náboženský myslitel a spisovatel, biskup Jednoty bratrské, ve Strážnici žil 1604 -1605.  Původní název této ulice byl ale jiný, již v 16. století se objevuje pojmenování -  Německá ulice – název   souvisí s dřívější německou kolonizací. Ulice spojovala severní osídlení se Starým městem. Na konci ulice se nachází kaple sv. Rocha  postavena roku 1681 jako poděkování za odeznění morové epidemie. Kaple byla v průběhu doby několikrát přestavena / naposledy v 1. polovině 19. st. /. Roku 1917 byl u kaple zřízen parčík a v něm odhalen pomník na počest prvního  roku panování císaře Karla. Roku 1948 byla položena v ulici Komenského dlažba. Dle kroniky byla v 60.tých letech  v ulici prodejna masa,  tato byla roku  1971  uzavřena a ve městě zůstaly dvě další - na rohu Panské / Hovůrka / a ve Veselské ulici / Botur/.

 

Kostelní - používal se také název Mezibranská. / mezi bránkou ve strážní věži a bránou s padacím mostem /. V Kostelní ulici stála již v 15. století brána, při výkopech v roce 1923 byl doložen před branou příkop a padací most. Brána byla součástí opevnění Nového města, později byla označována za starou bránu, nebo bránku, městské domy v těchto místech měly přívlastek Při bránce, nebo u Bránky a tento název se používal ještě počátkem 20. století. Ulice vedla do brány věže u farního kostela. Koncem 16. století se v místě naproti dnešní Bílé věži / postavené pravděpodobně počátkem 17. století /nacházel městský špitál, který ale roku 1652 vyhořel. Stejný osud jej potkal i roku 1718 a ještě v roce 1730 zde byly pouze holé zdi. Hrabě Maxmilián Filip koupil v roce 1730 nový dům pro špitál a starou budovu daroval městu, ta ji později prodala do soukromých rukou. Na počátku ulice směrem od Předměstí byla od počátku 20. století lékárna.

    V roce 1960 bylo v Kostelní ulici zřízeno Agitační středisko v bývalé Ivanově holírně - zaměřeno na zemědělství a volby.V dubnu 1961 byla v Kostelní ulici otevřena rychloprádelna.

     Dne 20.10 1964 se začalo v této ulici s bouráním domů /nejdříve rožní dům - stará lékárna /, v listopadu pokračovalo bourání dalších a v březnu 1965 došlo k demolici zbytku Kostelní ulice - rožní dům do Panské ulice / Od roku 1974 zde byly nové obchody - Bambino - prodejna s dětským zbožím na bývalé  cukrárně.

 

Kovářská - ulice patřila k nejstarším částem Předměstí, osazovaná od 15. století, v 18. století byla v prostoru mezi druhou polovinou -  dnešní Kovářskou a B. Hrejsové postupně postavena část židovské čtvrti ke které patřila rovněž již dnes zmizelá zástavba v ulicích Kramářské, Zátiší, Na kopánce a části Kovářské. Na konci 16. století zde ještě bylo pusté a neobydlené místo, přiléhající k panskému dvoru.    V roce 1958 byla v ulici položena dlažba. Koncem 60. let začala probíhat asanace v Kovářské ulici / byl zbořen i dům známého strážnického fotografa Chluda /, roku 1970 došlo k asanaci 9 domů v ulici Kovářská, na místě zbořených domů byl roku 1970 dokončen výškový dům / 8 poschodí / u býv. Dvora, další dva se stavěly. O rok později /1971 / byl dokončen již čtvrtý věžák. Další asanace Kovářské a Dvora probíhaly následujících letech.. Roku 1974 byla v ulici Kovářská položena nová komunikace, pořízeno osvětlení, začala probíhat hrubá výstavba MŠ II, a další asanace 5 domků. Roku 1975 byl v ulici nalezen příkop, pozůstatek opevnění města, roku 1976 došlo k budování sítě, silnice, malých hřišť  a do užívání bylo odevzdáno 150 bytů. Další asanace v ulicích Kovářské, Zátiší, Kramářská probíhaly v roce 1976. Ve stejném roce došlo ke kabelizaci, zřizování telefonních stanic a stanic rozhlasu po drátě.

Roku 1977 bylo předáno do užívání dalších 41 bytů, 1978 byly vybudovány 4 asfaltové hřiště na Kovářské ulici.

 

Kramářská

 

Křižíkova

 

Luční

 

Masarykova -  T G. Masaryk - /Hodonín 7.3. 1850- Lány u Prahy 14.9.1937/, český filozof, speciolog, pedagog, politik, státník, prezident ČSR 1918 - 1935, studoval na gymnáziu ve Strážnici 1864-1865.

   Ulice prošla celou řadou změn v názvu, původně nesla název podle bednářů, kteří se zde usazovali - Bednářská. Podle gruntu Ondry Svačiny v Bednářské ulici byla pojmenována menší brána - Svačinovská, vestavěna pro lepší dostupnost a průchodnost z města do valu na cestě z Doliny. V roce 1588 se narodil v Bednářské ulici, v domě vedle uličky, Mikuláš Drabík pozdější českobratrský kněz a známý vizionář, který mimo jiné předvídal zkázu habsburského rodu.

    V roce 1899 bylo v ulici postaveno gymnázium, od roku 1904 se zde nacházela tiskárna Roberta Veselého. Na ulici byl rovněž postaven roku 1909 spolkový katolický dům.

     Na návrh Dr. Kouteckého byl T. G. Masaryk jmenován 24. 11. 1918 čestným občanem města a Bednářská ulice byla přejmenována na Masarykovu. Naproti gymnáziu byla z bývalého kožešnictví otevřena textilní prodejna /21.3 1952 /. Roku 1953 /11.5 / odsouhlasila městská rada umístění benzinové stanice v Masarykově ulici před dům č. 345. Roku 1956 /30. 9/ došlo k odhalení pamětní desky M. Kudeříkové na budově jedenáctileté střední školy a pojmenování této školy jejím jménem. Dne 22.6. 1959 byla Masarykova ulice opět přejmenována na původní Bednářskou. V místnostech bývalého spolku Lidového domu došlo v roce 1960 k otevření Samoobsluhy. V 60. tých letech byla ulice znovu přejmenována – tentokrát na ulici M. Kudeříkové. Na budově SVVŠ MK byla 20.6. 1965 odhalena busta Eduarda Urxe. Roku 1968 bylo nainstalováno v ulici M. Kudeříkové výbojkové osvětlení. Roku 1970 začala hrubá stavba jednoposchoďové budovy - kuchyně a jídelna gymnázia

Dne 20.5 1970 byla na budově bývalé tiskárny Roberta Veselého v ulici M.   Kudeříkové odhalena pamětní deska. Gymnázium získalo novou fasádu a parkoviště před budovou roku 1972. V roce 1977 proběhla asanace několika domů v ul. M Kudeříkové.    Na gymnáziu došlo k výstavbě tělocvičny a kotelny v roce 1978. V roce 1990 se ulici vrátil název Masarykova.

 

Mlýnská

 

Nádražní -  v roce 1887 byla postavena železnice z Veselí přes Strážnici do Skalice, budova nádraží stála již roku -?, kvůli rozšíření nádraží   byly v roce 1922 vykoupeny pozemky za valem.

Budova u nádraží byla roku 1928 koupena pro hasičské skladiště, skladiště bylo předáno společně se stříkačkou hasičům 14.2 1930. V roce 1950 došlo k zahájení přestavby nádraží, rozšíření staniční budovy a malérečky Adámková, Gajdová, Sochorová pomalovaly roku 1951 novostavbu nádraží strážnickými ornamenty. Za nádražím se roku 1951 staví tříposchoďové skladiště pro hospodářské družstvo.

V roce 1957 došlo k úpravě cesty v Nádražní ulici, roku 1965 bylo nádraží opět vymalováno malérečkami, dlažba na nádraží byla položena v roce 1971, o rok později došlo k osvětlení nákladiště nádraží

 

 

Na Kamenčí

 

Nám. 17. Listopadu – dřívější názvy – Dvůr, nám. Klementa Gottwalda, v minulosti se zde nacházel panský dvůr, který byl postupně v průběhu 15. století rozšiřován. V polovině 17. století byl dříve vypálený dvůr nově postaven a pokryt šindelem. Ve dvoře se nacházel vinný sklep, lisovna, bednárna, sýpka, palírna a kovárna. Strážnický dvůr byl zrušen roku 1925, bývalý deputátníci v něm bydleli dál, byly zaopatřeni přídělem půdy. Ve 20. tých letech vznikly za bývalým Panským dvorem dvě  nové ulice. V roce 1957 došlo k adaptaci bývalého panského dvora pro JZD, o rok později, na podzim proběhla oprava střechy bývalé panské sýpky a sklepů

Roku 1959 /7.6/ zde byly zřízeny opravny strojů.

 U panského dvora se až do 60. let 20. století dochovaly na východní straně tři okrouhlé bašty, které zajišťovaly nároží a původní vjezd do dvora. V 70. tých letech proběhla asanace poloviny dvora JZD a kamenosochařství / 1974/. Výstavba OD Žerotín začala v roce 1973, OD byl otevřen v roce 1978. Rok předtím byla postavena nová budova VB. V asanaci další části dvora se pokračovalo i ve druhé polovině 70. let / 1978 /   na místě budovy bývalého kravína se začala roku 1978 výstavba Zdravotního střediska. V roce 1990 bylo náměstí přejmenována na Nám. 17. listopadu

 

 

 

 

náměstí Svobody - původní název Rynk. Komunikačním centrem celého městského útvaru bylo náměstí, které vzniklo  severně od kostela snad již před koncem 14. stol.  Na náměstí vedlo několik ulic -  Rybářská, dále krátká spojnice k Židovské ulici, na druhé straně to byla spojovací komunikace k další části města s kostelem a farou, nejdůležitější z ulic byla ale Panská, která napojovala tržiště na obchodní stezku.

    Domy na náměstí nejsou původní, většina z nich vznikla přestavbami po různých požárech. Jedním z mála dochovaných původních domů je rohový, tzv. panský dům ze 16. století, renesanční jádro má i vedlejší dům / Komerční banka / a snad Městské muzeum, pozdně renesanční klenby jsou v restauraci Praha. Pod některými domy jsou dosud  uchovány rozsáhlé sklepní prostory snad z počátku 16. století / rohový Žerotínský dům a restaurace Na rynku/.    

       V dolní části náměstí, na místě dnešní pošty, stála původně radnice, v její budově bylo i městské vězení a v podzemí mučírna, před radnicí dříve stával pranýř – kamenný sloup, ke kterému byly připoutáni provinilci. V původní budově radnice  byla v roce 1850 zřízena četnická stanice a okresní soud, sama radnice byla přemístěna na protější stranu náměstí / č. 503 /. Nová budova radnice / dnešní / byla postavena až v roce 1904.  

 Ve městě působil od roku 1829 lékarník Jan Planer, který zakoupil   dům v horní části náměstí /dnešní muzeum / a otevřel zde lékárnu. Rohový dům z náměstí do židovské ulice byl roku 1847 přeměněn na židovský lihovar.

       Vedle Robitschkova domu měla od roku 1920 obilní skladiště obchodní společnost Zádruha, která  vznikla v roce 1919 a  převzala po Židech obchod s obilím, senem, slámou a vínem.  Stejná společnost  zakoupila v horní části náměstí roku  1938 hotel Königstein, kde  zřídila  filiálku Jihomoravského vinařsko-ovocnářského družstva v Čejkovicích.

    V roce 1925 byly  v obecním domě na spodní části náměstí upraveny místnosti pro městskou spořitelnu a roku   1927  tam byla z gymnázia přemístěna knihovna. Ve stejné budově  došlo  dne  28.10. 1936 k otevření muzea. Po 16.letech, roku  1952 byly místnosti již bývalého muzea  změněny na pionýrský dům, v roce 1955 zde byly v nádstavbě  postaveny bytové jednotky. Nepřehlédnutelná  vnější výzdoba budovy - sgrafitové kresby vznikly v roce 1956. 

 

Od roku 1927 se jednalo  o přestavbě budovy okresního soudu,  v roce  1930 byla  budova okresního soudu zbořena a o dva roky později  začíná na tomto místě  stavba státních úřadů. Budova byla otevřena dne  15.8. 1934. Přemístila se tam pošta, která byla původně v domě p. Fialy na náměstí, dále tam byli přemístěni četníci, kteří dříve působili na Grůsce v rožním poschoďovém domě proti Kolonii, v 1. poschodí byl okresní soud / dříve ve zbořeném domě na náměstí /, ve 2. poschodí byl  umístěn berní a důchodkový úřad / dříve v obecním domě na náměstí /.   Masarykův pomník  byl umístěn před poštu na náměstí  4.3.1939.  

   V srpnu 1957 byl zbořen starý dům Kouteckých na náměstí / vjezd do Rybářské ulice . K vydláždění plochy náměstí / mimo vozovku došlo v roce 1960, přitom byly odstraněnay   mramorové desky se jmény padlých v 1. světové válce a tyto desky byly  následně umístěny na hřbitově. Od roku 1964  se jednalo o obnovení podloubí na domě na rohu Panské a náměstí Svobody, pro neústupnost podniku Nábytek, který zde měl sklad se ale akce neuskutečnila. K podstatné změně vzhledu horní části náměstí došlo v roce  1965 - socha sv. Floriána byla  přemístěna do Starého města, rovnoběžně s domy horní části náměstí byl vybudován schod podezděný velkými kameny, dole vznikla rovina, která byla vyasfaltována a vzniklo tam parkoviště. Roku 1968 - /27.9./ - na náměstí byla postavena opět socha T. G. M.  a roku  1970 / 12.4./ došlo k  odhalení pamětní desky na MÚ Strážničanům - obětem II. Světové války.  Roku 1976 došlo ke  generální opravě bývalého  domu Šikulů, ten byl přeměněn na středisko plynařů  a od stejného roku došlo k otevření nové provozovny Fotografie.  

Nová - Po kuruckých válkách převzal roku 1709 zpustošenou Strážnici Maxmilián Oldřich z Kounic, který lákal různými výhodami nové osadníky. Postupně ubývalo prázdných gruntů, stavěly se i nové domy. Tak začala vznikat také nová ulice na prázdném místě u Moravy, do roku 1770 byla plně zastavěna. V roce 1953 se začíná dláždit cesta od Nové ulice kolem školy do Starého města, počátkem 70. tých let byly v ulici položeny vozovky chodníky a dlažba

 

 

Obchodní – nově vzniklá ulice, roku 1969 došlo k asanace prostoru mezi náměstím a předměstím, na tomto místě bylo do zimy dokončeno 36 bytových bytovek.

 

 

 

Ořechovka – pojmenována podle ořechové aleje. Počátkem 30.tých let /1931 / bylo zřízeno u u Ořechové aleje hřiště pro sportovní spolky.

V 2. polovině 20. století zde začala výstavba činžovních domů, 12 bytových jednotek bylo postaveno roku 1955 , šest u továrny Šohaj, osm stavěla Mistrovská zem. škola. Roku 1957 stály za dvorem u Ořechové aleje již 3 činžovní domy. Šohaj začal stavět u Ořechovky v roce 1960 velkou budovu skladiště, vodovod zde byl zaveden roku 1962. Výstavba pokračovala i v 60. tých létech, roku 1967 vzniklo družstevní svépomocí 20 bytů, stavby se státní dotací probíhaly i v dalších letech, roku 1972 byly dokončeny 2 bytové domy - 2x16 bytů, 12 garáží

 

 

Panská - koncem 16. století ještě bezejmenná ulice, vedoucí z Rynku / nám . Svobody / ke Kostelní ulici, později byla celá ulice pojmenována podle rohového panského domu s podloubím, který patřil Žerotínům. K tomuto domy přiléhaly další panské domy pana Skříčkovského z Poznětína. Ulice vedla ke Staré bráně v Kostelní ulici, která byla součástí původního opevnění Nového města. Na ulici se od počátku 20. století nacházel hostinec, zrušen byl v roce 1962. V roce 1964 padlo rozhodnutí opravit znárodněný dům Horných a udělat z něj velký obchodní dům, o rok později se zde již prodává papír, hračky, sportovní potřeby.   V září 1964 byla přestěhována lékárna do přízemí domu vdovy Fialové. V roce 1968 byla na rohu Panské a Kostelní ulice adaptována prodejna masa a uzenin, a proběhla asanace posledního domu k náměstí kde dříve bývala prodejna skla a porcelánu

 

Piaristické náměstí - V minulosti mohlo náměstí sloužit jako rané tržiště. Na místě dnešního barokního kostela stál od druhé poloviny 16. století bratrský sbor, ke kterému přiléhala budova s kněžskými místnostmi, za sborem byla upravena školní budova. Po nuceném odchodu Českých bratří ze Strážnice v letech 1622 zůstaly načas budovy opuštěné. V roce 1633 byli do města novým majitelem panství Františkem Magnisem povolání Piaristé, kteří získali původní bratrské budovy. Na místě dřívějšího sboru byl v pol. 18. století postaven kostel P. Marie, v roce 1747 se začalo na severovýchodní straně náměstí se stavbou přilehlé koleje. Uprostřed náměstí stála od 16. století věž, materiál ze zrušené věže byl použit při stavbě nového piaristického kostela. Na náměstí stojí socha sv. Jana Nepomuckého, kterou dal zbudovat roku 1721 městský radní Ondřej Weiner. Během 2.světové války  se zde užíval název Náměstí Preláta Horného. V minulosti lemovaly náměstí lípy, poslední z nich byla vyvrácena bouří v roce 1957. Koncem 50. let bylo dokončeno nové dláždění před kostelem, stará kočičí dlažba byla odstraněna. Roku 1961 byl přemístěn trh z náměstí Svobody na Piaristické náměstí. V polovině 60. tých let došlo k opravě průčelí a obou věží kostela, nad hlavním vchodem byl obnoven obraz P. Marie.

Roku 1974 došlo na Piaristické náměstí k položení chodníků. 

Plickova- Karel Plicka - /Vídeň 14. 10. 1894-Praha 6.5. 1987/, český fotograf, filmový režisér a kameraman, hudební vědec a etnograf, profesor na FAMU / 1945 spoluzakladatel /, zajímal se o folklor Strážnicka / MK 5/87 s.22 /

 

 

 

Poláčkova -JUDr. Jan Poláček - /12.11. 1896-10.3. 1968/ žil ve Strážnici, sběratel písniček - 7. Dílů zpěvníku Slovácké pěsničky, přistěhoval se do Strážnice s rodinou v roce 1905, maturoval na gymnáziu v roce 1915

 

Polní –, 1957 - vyměřovány ulice pro stavbu rodinných domků

 

 

 

Preláta Horného-  Antonín Horný - /Strážnice 1824 - 12.10. 1908/, profesor církevních dějin na Bohosl. Fakultě v Olomouci a ve Vídni, pocházel ze Strážnice, Kanovník. Původní názvy ulice – Ke kamennému mostku, Zákostelní, Stojanova. Část ulice vedoucí od fary k mostku se v 15. století nazývala původně Ke kamennému mostku. Později, od 17. století se ujal název Zákostelní, ulice směřovala k můstku, který překlenoval příkop starého městského opevnění a od můstku pokračovala ulice dál k bratrskému hřbitovu, zřízenému nad řekou Moravou. Na ulici se nachází farní kostel sv. Martina - jednolodní stavba gotického původu u které je samostatně stojící zvonice patrně z let 1615 - 1617. Kostel počátkem 18. století vyhořel a poté dostal dnešní barokní podobu. Při opravě kostela v roce 1942 byla ve zdech kostela odkryta lomená okna a gotický portál, na kostele se nachází 2 znaky pánů z Kravař. V kostele se nachází náhrobek jednoho z majitelů strážnického panství Bernarda Hanna z Žerotína / zemřel 1568 /. Okolo kostela se rozkládal hřbitov, založen zřejmě již v počátcích města, na hřbitově se přestalo pochovávat koncem 18. století. Hřbitovní zeď byla tehdy stržena a ze zbytků byla postavena koncem 18. století kostelní boční předsíň. Před kostelem byl posvěcen roku 1848 kamenný kříž, který nechal postavit měšťan Jan Moštěk. V roce 1887 pořídil farář Martin Novotný v kostele boční oltář se sochami sv. Cyrila a Metoděje. Naproti kostelu se nachází bývalé piaristické gymnázium, budova byla hotova roku 1771. V letech 1805 – 1806 zde vyučoval J. E. Purkyně, na budově je umístěna pamětní deska. Ústav byl zrušen roku 1883.

    Budova vedle kostela sloužila jako farní škola, polovina budovy / dnešní LŠU / stojí na místě starého hřbitova, který byl zrušen před rokem 1800. V letech 1885 - 1886 nechal prelát Horný svůj rodný dům vedle fary přestavět na klášter pro milosrdné sestry sv. Vincence. Při ústavu byl zřízen roku 1897 sirotčinec, obecná

/ 1905 / i měšťanská škola /1935 /. Budova bývalého piaristického gymnázia byla v roce 1925 zakoupena řádem sv. Vincence a přeměněna na chorobinec. Pro rozšíření chorobince milosrdných sester byly později ještě zakoupeny 2 sousední budovy. Na budově byla 12.8. 1934 odhalena pamětní deska s nápisem - V této budově započal roku 1864 svá studia T. G. Masaryk

    V budově piaristického kláštera na rohu proti soše J. Nepomuckého byl umístěn roku 1919 smíšený obchod pro členy hospodářského družstva. 

    Ve čtyřicátých letech se začalo s opravou dlažby, dláždilo se prostranství kolem kostela, /1940/ a roku 1943 došlo k vydláždění ulice až po náměstí. U boku farního kostela byla v roce 1943 postavena kulatá věž se schodištěm na kůr, schodiště uvnitř kostela bylo tehdy odstraněno.

   Ze staré obecné školy u Farního kostela byl roku 1952 zbudován a opravován druhý internát. V roce 1955 /10.10 /byla celá budova kláštera a dána k dispozici pro charitní domov.

   V březnu 1965 byl zbourán starý dům vedle poschoďové budovy bývalého kláštera

 

   V roce 1965 v dubnu byla uzavřena prodejna Masa naproti farního kostela, ve městě zbyly 3 jatky, roku 1966 bylo upraveno prostranství před DD a kostelem P. Marie - srovnání vozovky, zřízení záhonů, postaveny kamenné vázy, Přístavba Domu důchodců začala roku 1973, dokončena byla v roce 1975. Roku 1978 začala oprava    internátu v ulici Preláta Horného na LŠU.

 

Předměstí – z názvu vyplývá, že vzniklo „před městem“ / Novým / Původně tam byly svobodné dvory a chalupy přistěhovalých chudších lidí.-Předměstí se zformovalo v průběhu 15. století, původně značilo několik přilehlých ulic. Nejstarší část, ležící na straně k městu zahrnovala několik ulic, které se souhrnně nazývaly Oujezd, později došlo k pojmenování jednotlivých ulic - / Újezd, Grůska, Kovářská / Samotné Předměstí změnilo několikrát svůj název, v roce 1918 / 24. 11/ bylo přejmenováno na Wilsonovo náměstí, po 2. SV se používal název Nám. maršála Malinovského. 

     Z předměstského náměstí vycházely ulice Bednářská / Masarykova/, Veselská, třetí ulice směřovala k bráně opevnění Nového města v Kostelní ulici. Počátkem 17. století byla na trojúhelníkovitém předměstí na místě, které patřilo dříve ke dvoru břeclavských Žerotínů postavena předměstská radnice. Socha Pany Marie z počátku 18. století byla postavena z vděčnosti, že Strážnici minul mor. Sloup stál ale původně dále od hotelu než stojí dnes. Obnovená socha Panny Marie  byla posvěcena farářem Stanislavem roku 1873. V roce 1912 si nechal postavit na rohu Předměstí Jan Graubner obchodní dům. Na místě bývalého radního domu a zájezdního hostince byl v roce 1904 postaven firmou Josefa Doležala secesní hotel - Černý orel. V říjnu 1922 začala provádět firma Českomoravská stavební společnost. výstavbu kanalizace, při výkopech se přišlo na základy staré městské brány, která vedla z Předměstí do města, na různých místech se také vykopaly zbytky zbraní a u kostela hroby. Od roku 1924 bylo zřízeno na Černém orlu městské kino. Naproti hotelu byla v roce 1931 založena Živnostenská záložna. V hotelu bylo za války sídlo celního německého úřadu, ten se dne 31.1 1942 stěhoval z hotelu Černý orel do bývalého židovského domu obchodníka Mandlera. Na Předměstí v roce 1943 staví firma Graubner ve dvoře svého domu poschoďovou továrn.u

Roku 1947 byla v parčíku vybudována požární nádrž. Transformátor na začátku parčíku proti Masarykově ulici byl v roce 1948 odstraněn.

V roce 1965 zde byla postavena turistická orientační tabule s plánem města a památek Roku 1967 došlo k asanaci středu města / zbourány 4 domy /, od roku 1970 se stavěl Obchodní dům Danaj, otevřen byl roku 1973. Roku 1977 byla zahájena oprava budovy Černý orel. Pro účely stavby parkoviště došlo v roce 1977 k asanaci 3 domů na nám maršála Malinovského - 1978 - probíhá generální oprava Hotelu Černý orel

 

Příční

 

Purkyńova - J. E. Purkyně - /17.12. 1787 -28.7. 1869/, č. přírodovědec, piarista, vědec, lékař a fyziolog, profesor na univerzitách ve Vratislavi a v Praze, organizátor českého vědeckého a kulturního života, původně studoval bohosloví, později z piaristického řádu vystoupil, učitel na gymnáziu ve Strážnici 1805-1806, kde působil jako klerik řádu / řádové jméno Silverius /, Návrh na pojmenování této ulice vedoucí ze Smetanovy byl podán roku 1937. 

 

Radějovská - Pro založení nové části města došlo v roce 1912 k rozdělení pozemků za železnicí, na pravé straně radějovské silnice. Brzy se tam začalo stavět a město se tak začalo konečně rozšiřovat. U Radějovké silnice ze zabrané půdy velkostatku byl měštanské škole roku 1923 darován pozemek na školní zahradu. V roce 1926 vyměnil Sokol své staré cvičiště u radějovské silnice za pozemky u Ořechové aleje.

Zásluhou stavebního spolku Rozvoj vznikla v letech 1928 - 1930 u Radějovské silnice nová ulice. Za války / 1942 / se na radějovské silnici začaly stavět dřevěné baráky pro německé finance / stavitel Doležal /. U silnice byl postaven výcvikový tábor pro pohraničníky, Vojenské baráky za městem byly hotovy v roce 1943. Současně došlo k úpravě vozovky od radějovské silnice k jatkám.

Roku 1951 koupil ČS tabákový průmysl baráky na Radějovské silnici na sklad tabáku. OD 50. tých let se začalo stavět několik soukromých domů k Radějovu /1954/. Z vojenských baráků byla roku 1963 zřízena prodejna stavebnin, Výbojkové osvětlení v Radějovské ulici bylo nainstalováno roku 1970.

V roce 1974  - položení chodníků u Polámané brank, roku 1978 proběhla oprava internátu na Radějovské ulici na MŠ III.

 

Rumunská – dříve se používal pro toto místo název džungle, byla zde stará štěrkovna, ve 30. tých letech bylo pro nemajetné rodiny pořízeno 5 vyřazených železničních vagónů, vznikla zde tzv. vagonová kolonie /1932/.   Pro ulici se původně používal název Za drahou, pojmenování Rumunská se začalo až později.

 

 

Růžová   - původně se jmenovala Květná. Do počátku 19. století byla zástavbou vytvořena slepá ulička, vystavěná na místě původního hřbitova, který zde byl kolem pol. 15. století. V tomto místě se také udržoval lidový název “ v Měchu “, ještě kolem roku 1900 se používal i název Židovský kerchov, otázka, zda se jedná opravdu o židovské pohřebiště je ale zatím nevyřešená. Podle zámeckého historika L. Noppa se zde používal i název Podhradí. Počátkem 70. tých let zde byla vybudována vozovka a chodníky / 1972 /

 

Rybářská - Ulice vedoucí ze spodní strany náměstí / Rynku / do Bzenecké / dřívější Hradské /. Na začátku ulice stál dříve městský pivovar, tento zanikl koncem 16. století, kdy vyhořel za vpádu Bočkajovců. Z Rynku vedla do Rybářské hlavní cesta pro povozy, mezi dvěma výsadními domy byla ještě ulička pro pěší.Tato úzká ulička byla roku 1606 zrušena. Název Rybáře se uvádí již v roce 1597, obyvatelé ulice měly právo rybolovu na tekoucích i stojatých vodách. Při Moravě stálo tehdy 12 rybářských gruntů, na protější straně ulice bydleli téměř samí ševci. Při velkém požáru roku 1737 celé Rybáře vyhořely. Roku 1971 zde bylo zavedeno  výbojkové osvětlení

 

Sadová - dříve Rabínská, společně s s ulicí Bzeneckou a B. Hrejsové se jedná podle Dr. Pajera o nejstarší osídlená místa a počátek vývoje městského sídelního celku. V ulici se nachází židovský hřbitov a klasicistní stavba synagogy z roku 1804, postavená na místě, kde dříve stávala starší synagoga. Koncem 18. století byla v blízkosti Templu založena židovská rituální lázeň - Mikve. V blízkosti templu se nacházela také židovská škola, byt rabína a domek hrobníka.Za Druhé světové války došlo v roce 1941 /22.6 / ke zdemolování vnitřní části synagogy. Koncem války bylo zbořeno ženské oddělení synagogy s předsíní. a po roce 1948 byla budova využívána jako skladiště. Teprve v roce 1991 byl templ vrácen židovské obci, která jej po etapách postupně opravuje. Synagoga byla v roce 2008 zpřístupněna, v současné době slouží k výstavním účelům.

 

Skácelova

 Počátkem 19. století vznikla na valu od Veselské ulice k panskému dvoru tzv. Kolonie, v roce 1804 nechal hrabě Magnis postavit řadu domků pro své služebnictvo, začal směrem od Dvora, později odkoupil od obce všechny pozemky až po Veselskou bránu. Roku 1921 daroval hrabě Magnis Sokolu pozemek - rohovou část lánu u Veselské brány na stavbu hřiště, o dva roky později zde byl postaven také tenisový kurt   

    Počátkem 20. tých let požádalo stavební družstvo o vyvlastnění panského lánu od Kolonie až po Ořechovou alej pro stavbu domů a v letech 1923 - 1924 zde postavil stavitel Doležal dva obecní činžovní domy, jejichž byty byly určeny pro profesory gymnázia. V roce 1924 se začala také stavět Zemská hospodářská škola pro jejichž stavbu byl darován již v roce 1921 pozemek. Stavba byla dokončena v létě 1925 a o rok později dne 15.8. došlo k slavnostními otevření nové budovy. Za hospodářskou školou bylo ve 30. tých letech zřízeno sportovní hřiště.

   Od roku 1937 nese ulice název Švehlova, po válce došlo opět k přejmenování tentokrát na Fučíkovu. V roce 1951 byla v ulici položena dlažba a o několik let později došlo ke zbudování chodníků/ /1957/. V parčíku zbudovaném vedle bývalého Sokolského hřiště před Veselskou branou byly v polovině 60.tých let umístěny kameninové vázy a rozmístěny lavičky /1967/. V roce 1972 proběhla v ulici stavba vozovky a roku 1975 byla zahájena výstavba” lůžka MěstNV “. Osmipodlažní budova Interstudent byla otevřena   6.5. 1977. V roce 1978 proběhla  přístavba 4 tříd na SZTŠ. V roce 1990 byla ulice přejmenována na Skácelovu.

 

Skalická  - dřívější název Suchý řádek. Při hlavní cestě zde vznikla na výšině nad Starým městem jedna řádka domů, údajně jediné suché místo ve staré Strážnici. Formani, kteří přijížděly z Bednářské ulice na Dolinu, nemohli vytáhnout vozy z bláta a potřebovali příprah. Obyvatelé domů měli koně, které za úplatu připřahali k formanským vozům. Říkali o sobě, že bydlí na „Suchém řádku“.

       Na hlavní přístupové cestě stojí Skalická brána, dříve se jí také říkalo staroměstská. Za branou, na okraji městského katastru u Petrova byla již v 16. století šibenice, podle které dostalo toto místo název Golgata. Šibenice byla v roce 1611 opatřena kamennou podezdívkou, později byla přemístěna hned za Skalickou bránu. / zrušena roku 1789 /. Na jejím místě se dnes nachází kamenný kříž. U silnice na Petrov se nachází také kaplička sv. Rozálie - patronky Strážničanů, pochází patrně z počátku 18. století, kdy se ve městě objevila morová epidemie. Za branou, mimo opevnění vznikla v polovině  16. století ulice Potměchvaty, nebo na Potměchvatích, objevoval se rovněž název Petrovská. Jedna strana Petrovské ulice zanikla za vpádu Bočkajovců roku 1605 a druhá roku 1622. Ve Skalické ulici bydlel v letech 1604 – 1605 J. A Komenský u své tety Zuzany Komněnské v domě č. 93 / dnes 133. /. Dům vyhořel při velkém požáru města v roce 1605. Po velkých požárech poč. 18. století byla téměř celá strana Suchého řádku pustá. Roku 1876 došlo ke zboření brány protože překážely rostoucí dopravě na hlavní silnici. V místech, kde dříve stávala ulice Potměchvat byl roku 1894 založen nový hřbitov, posvěcen byl roku 1896.

 U Skalické brány, kde se dříve nacházel hostinec byla roku 1951 zřízena mlékárna. Dne 30.6. 1957 došlo k odhalení pamětní desky J. A. Komenského ve Skalické ulici na domě č. 133. Po zboření vyhořelého domku v baště Skalické brány se brána opravovala , v roce 1964 zde byl udělán průchod pro pěší.

Koncem 60. tých let se v ulici pokládal nový chodník /1968 /, bylo také zhotoveno   výbojkové osvětlení /1968/. Skalická, Za městem k Petrovu se v roce 1968 začala budovat nová benzinová stanice, dosavadní uvnitř města již nevyhovovala.

 Naproti hřbitovu došlo v roce 1970 k úpravě terénu, a byla zahájena výstavba autoservisu. V roce 1971 /11.7/ byl u Skalické brány otevřen nový obchod Potraviny. V první polovině 70. tých let byla opět opravována Skalická brána, došlo k výměně třetiny cihel z venkovní strany./ 1973,1974 / a byl také vykoupen poslední domek ve Skalické bráně.

Od roku 1975 začala stavba smuteční síně u hřbitova,1978 - dodělávky ve Smuteční síni

 

Smetanova – pojmenována podle hudebního skladatele Bedřicha Smetany. Spojuje ulici J. Skácela a Úprkovu, postavena ve 20. století. Na počátku 60. tých let zde byly postaveny / směrem k Ořechovce / dva třípatrové domy /1961/, v roce 1977 byla v ulici dokončena stavba Mateřské školy a osvětlení.

 

Staré město - Tento název označoval v minulosti kromě dnešní ulice ještě i další přilehlé uličky - Žabí / Staroměstská/, Růžovou a jednu řadu domů Suchého řádku, /dnešní Skalická/. Pojmenování Staré město vzniklo ale až v pohusitském období při nové koncepci osidlování města. Dříve se rovněž používal název Stará osada. Předpokládá se, že v 15. století byla tato část pustá, nebo řídce obývaná, na konci 16.století  je zde již doložena pravidelná zástavba. Mezi Starým městem a Německou ulicí se dříve nacházel hřbitov, zrušený byl koncem 19. století. V roce 1935 byl u Starého města postaven betonový most, v 60 - tých letech došlo k úpravě poloviny náměstí /1966 – 67/. V dubnu 1965 byla do Starého města přemístěna socha sv. Floriánka, která se původně nacházela na náměstí Svobody.

 

Staroměstská - původní název Žabná. Název ulice je odvozován podle žab, které se zdržovaly ve vodní ploše v protilehlé části staroměstského náměstí a ve velkém množství skákaly podél stěn vzhůru ulicí. Zbytky vodní plochy zde přetrvaly až do 20. let 20. století. Tato příčná ulice byla do roku 1500 jedinou spojnicí mezi Starým městem a hlavní cestou / Skalická /. Později se zde užíval také název Žabí, po 2. SV. se začalo používat pojmenování Staroměstská. Při výkopech v horní polovině ulice byl zjištěn val, který patřil za pánů z Kravař k opevnění města.

 

Školní – původní název Na Dolině, pojmenování vzniklo podle strouhy, kterou vymlela voda z polí po deštích a táních. Na styku Školní a Komenského ulice stojí morová kaple sv. Rocha, která zde byla postavena v roce 1680. V pol. 18. století byla kaple přestavěna, došlo k jejímu zvětšení a kaple rovněž získala novou barokní věž / ta stojí dodnes/, okolo kaple se nacházel hřbitov, na kterém se přestalo pochovávat v roce 1896. Na místě starého hřbitova byla v roce 1913 postavena novostavba školní budovy. Na přelomu 50. tých let byla v ulici položena dlažba./1948 - dlažba, cesta ze Školní ulice k podjezdu železnice byla vydlážděna v roce 1952 /. V polovině 70. tých let proběhla rekonstrukce školní budovy /1974-1976/ Renomované budovy ZDŠ Školní byla slavnostně otevřena 28.8.1976.

 

Třešňová – původní název – ulice Rudé armády. .Od poloviny 50. let zde probíhala výstavba rodinných domků. /1956 stavělo se několik domů, 1957 vyměřování ulice pro stavbu rodinných domků, 1958 - pokračují stavby rodinných domů/, Roku 1963 byla dokončena stavba 4 bytových jednotek, které stavělo JZD, v tomto roce zde začala také výstavba vodovodu a dlažby, / v květnu 1964 hotova dlažba/, v 70 - tých letech se dokončovala dlažba, vozovky /1972/, a chodníky /1974/. V roce 1990 přejmenována na Třešňovou.

 

Tyršova – pojmenována podle zakladatele sokolského hnutí M. Tyrše. Původně se tak nazývala jiná ulice – dnešní Radějovská. Ulice byla postavená v druhé polovině 20. století, kronikáři stálo za zaznamenání, že  roku 1966  byla v ulici umístěna   telefonní budka. Roku 1968 zde byla dostavěna učitelská čtyřbytovka / v listopadu hotova / V 70. letech zde proběhla výstavba rodinných domů. 1976 - 14 rodinných domků, 1977 rozestavěno 14 rodinných domů, 1978 - čtyřbytovka JZD na Tyršově ulici

1978 - 14 rodinných domků na Tyršově ulici / sítě NV /

 

Újezd - ulice patřila k nejstarší části Předměstí, zřejmě jí procházela přeložená trasa staré komunikace, která byla v první polovině  15. století při rozšiřování Předměstí odkloněna vně opevnění Nového města. Ulice spojuje Předměstí a Grůsku. Nacházelo se zde několik hospodářských dvorů Žerotínů. Roku 1720 zde zakoupil dům důstojník Petr Casetti – vdova po něm se nazývala Kasetka a její pole a louka za kapličkou sv. Rosálie se začalo také nazývat Kasetka, tento název se dodnes používá. Roku 1967 došlo k úpravě ulice

 

Úlehlova - zatím nevím, zda pojmenována podle Vladimíra Úlehly - /Vídeň 16.7.1888 Brno 3.7.1947/, folklorista, stál u zrodu MFF / MK 4/88 s. 16. 5/88 s .12-13 4/89 s.23

  Druhou možností, po kom byla ulice pojmenována je  Josef Úlehla /Podivín 16.3. 1852- Lipov 22.12.1933/,český pedagog, ředitel a inspektor českých škol ve Vídni, zabýval se vzdělávací a organizační činností. Bojoval proti názorům J. F. Herbarta, propagoval nutnost vysokoškolského vzdělání učitelů, jejich pracovní samostatnost a tvořivost, zdůrazňoval význam přírodních a společenských věd ve vyučování, požadoval účast žáka na vyučování a jeho samostatnost. Učitel, ředitel měšťanských škol ve Strážnici, člen obecního výboru, spolupracovník Boženy Hrejsové, / MK 3/80, s. 17/

Krátká ulice vzniklá v poslední třetině 20. století, vedoucí z Úprkovy, z jedné strany přiléhá k ulici areál bývalého Šohaje, v roce 1970 zde došlo k nádstavbě  4 bytů, od roku 1972 je v ulici veřejné osvětlení

 

U podjezdu – ulice za tratí, , navazující na Jiřího z Poděbrad nazvána podle železničního podjezdu, v 60-tých letech se zde používal název Drahy.

 

U Prachovny – krátká ulička spojující Jiráskovu a polní, ulice vznikla ve 20. století, název odvozen od prachovny, která zde v minulosti byla umístěna.

 

Úprkova –   pojmenována podle sochaře Franty Úprky /Kněždub 26.2. 1868 - Tuchoměřice u Prahy 8.9.1929/, sochař, bratr Joži U. Ve své plastice uplatňoval motivy z Moravského Slovácka. Vedle soch inspirovaných lidovou hudbou zpracovával pracovní a sociální témata, studoval ve Strážnici na gymnáziu v letech 1873 - 1877. /  V části bývalého Dvora na místě dřívějších chlévů byla v roce 1947 postavena továrna na rozšíření výroby prádla bratrů Graubnerových / po roce 1948 byla znárodněna a  vznikl Šohaj./ V 50-tých letech / 1954 / se ulice začíná rozšiřovat, staví se zde několik soukromých domů, v roce 1960   stojí  v ulici jeden dvouposchoďový činžák, za ním stojí 3 jednoposchoďové domy a rozrůstá se rovněž továrna Šohaje

 

 

U vlečky - ulice vznikla ve 20 století, pojmenována podle železniční vlečky. Dnes jsou zde podniky