Strážnické brány                                    Mgr. Ivo Vratislavský

 

    Při příjezdu  do města od Hodonína nebo z opačné strany od Veselí nad Moravou, nemůže nikdo přehlédnout dvě mohutné cihlové renesanční brány, které se na okrajích města zachovaly jako pozůstatky původního středověkého městského opevnění.      

Mohutné bašty se střílnami, tvořící dnes  významnou dominantu města, byly v dávné minulosti  součástí městských bran, které nechal postavit v druhé polovině 16. století na obranu proti tureckému nebezpečí tehdejší majitel strážnického panství Jan ze Žerotína.

Dvě brány s polokruhovými baštami, schopné odolávat i palným zbraním těžšího kalibru, byly umístěny na hlavních přístupových cestách do města. Uvnitř brány jsou patrné  výklenky ve kterých stávala stráž, při bráně v obou baštách se nacházely dřevěné schody po kterých se vystupovalo do poschodí, kde byly rozmístěny klíčové  střílny pro ruční střelbu. Z přízemí se mohlo střílet z hákovnic a děl. Obě bašty byly dříve spojeny přístupovou chodbou, která byla nad branou, na straně k městu. Z této chodby se také vcházelo do bytu branného, který otevíral a zavíral těžkou mříž, spuštěnou po řetěze s hřídele. Před branou byl padací most, který se na noc zvedal a město se tak stávalo nepřístupným. Později byl podle známého strážnického   kronikáře Jana Skácela namísto padacího mostu postaven most pevný a místo mříže byla vsazena mohutná vrata. Strážnice byla navíc obehnána důkladným hliněným valem s dřevěnou palisádou. Ve valu byly zbudovány ještě dvě menší brány- Svačinovská ( na cestě z Doliny ) a Vinohradnická ( vedoucí z Předměstí ) a  součástí opevnění se staly rovněž  malé vestavěné bašty z cihel.

 

Rekonstrukce původní podoby  Veselské brány. Rekonstruoval J. Skácel, nakreslil J. Urbášek

    

     Obranná funkce města přestala mít po ukončení nepřátelských vpádů význam a opevnění postupně zanikalo. Ještě ve druhé polovině 18. století byly valy s dřevěnou hradbou funkční,  v průběhu  19. století ale již  docházelo  k postupnému  odstraňování zbytků valů, příkopy byly zavezeny odpadem.

      Ze zápisů Jana Skácela v kronice města Strážnice vyplývá, že zboření bran nařídil Moravský zemský výbor kvůli zlepšení dopravy na hlavní silnici. Představenstvo obce ale dlouho váhalo a odolávalo tomuto nařízení. Již v roce 1874 přicházely příkazy k provedení tohoto  činu, dne 10.8. 1875 vytýká okresní hejtman starostovi, že brány dosud stojí a znovu nařizuje jejich demolici, další výzva ke zboření bran přišla od okresního silničního výboru 15.12.1875 ale ke zboření bran došlo po průtazích až na jaře 1876. Ze zápisu v obecních protokolech z 17.12 1876 bylo  patrné, že rozebrání bran dostal na starost   žid Königstein, který tehdy zároveň prováděl opravu pivovarnického mostu. „Königstein má ještě dříve 6 hrubých kamenů do obce odevzdat a na branách ty stěny, co rozhodil na rovno obhodit a teprve má zaplacen býti.“

   Podle dopisu od okresního silničního výboru ze dne 20.6 1876 adresovanému městské radě se materiál z těchto bran povaloval delší dobu kolem silnice, proto byla městská rada požádána, aby byl odstraněn.   

      V kronice jsou také uvedeny zajímavé vzpomínky pamětníků, jak vlastně brány před stržením vypadaly.

 Jan Machálek, nar. 1849 – Nad branú byly malé okénka/ střílny / tři, nebo čtyři / dole po stranách brány dvě střílny, na každém boku jedna. Slyšel sem, že mosty se zdvihávaly. Branů projela fúra, ale malá.

Josef Kuča /1855/ Z ulice teda od města bylo vidět hore okna., pobúrané. Nikdo tam nebývál. Strop už tam nebýl žádný, ani střecha, enom boční zdi. S druhéj strany od cigárového byly tři nebo čtyři okna / střílny / V boku bráně byly výklenky, tam mohl stát na vartě, aj dva.

Kateřina Baňařová / 1848 / Nad branou na straně od města byla okna čtverhranná, od polí střílny s vrchem kulatým. Do bytu branného vedly od města schodky do bašty a jí nahoru. Ne tedy s průjezdu. Stařenka Martinková z Německé ulice: Děcka sa tam skovávaly / t.j pod klenutím / dyž pršalo. Navrchu nikdo nebývál.

Vajčner z Německé ulice / 1864 / Brána byla k posledku enom kvelbuńk, bývalo to ověnčené, když přijél arcibiskup. Nad kvelbuńkem nepamatuju už nic, žádné okna.

Rolník Hrabec / 1865 / bydlící v baště Skalické brány. Ty brány měly pilíře z velikých kvádrů. Brána byla úzká, projél enom jeden vůz. U Skalické brány býval mostek, taky úzký. Dále vyprávěl Janu Skácelovi, že když se tam nastěhovali, museli půl druhého metra zemi odvézt, tak to tam dříve bylo navezené. V té vyvážené hlíně prý našli i kusy dělových koulí, nejvíce železných, rozbitých na čtvrtky.

Jan Dobroš / 1854 / Pamatuju, že telegrafní drát, byl jeden, vedený krajním oknem skrze Veselskú bránu.

V kronice je rovněž zmínka o tom, že téměř všichni jmenovaní slyšeli o použití  velkých kamenů z bran  na opravu pivovarského mostu.

 

 

Skalická brána před zbořením / podle vpomínek pamětníků nakreslil J. Skácel /

Je opravdu velkou škodou, že se tehdejším představitelům města nepodařilo vzepřít nařízení Moravského zemského výboru a udržet vzhled bran v původní podobě, ale s tím už dnes nic nenaděláme.  Můžeme být rádi, že aspoň bašty hlavních bran  zůstaly uchovány až do dnešních dnů a právem se staly jednou z pozoruhodných stavebních   památek Strážnice. 

Literatura  a prameny: 

Skácel Jan.: Kroniky města Strážnice

Skácel Jan: Čtení o Strážnici, 1999

Pajer. J. a kol.: kapitoly z dějin města, 2002

 

 

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba www stránek zdarmaWebnode